Román na pokračování - "Skoky do světla"

MUDr. Adam Šeba  nastoupil do ordinace v Dolinách na Plzeňsku,  díky  písni  Čhajori romaňi si  vzpomene na  tatínka,  zajde za  předsedou národního výboru a povečeří s manžely Bajdovými, zatímco  před  třiapadesáti roky budoucí babička Tera, tehdy teprve čtrnáctiletá, pronese věštbu a pradědeček Andrej si poprvé v životě ve vlastním domě rozsvítí  žárovku.
Žebřiňák zakrytý plachtou opustil Ružomberok, mířil k Moravě a  Andrej Šeba si v duchu  říkal, jak rád by před dvěma dny přijal synovo vyznání, že ho potkala láska, ale tohle bylo něco  jiného. Olašská dívka! Vlachike Roma! Ach, Bože, co jsme komu udělali? napadlo kováře, aniž považoval za nutné zeptat se na cokoli, co s Terou a její rodinou souvisí.
Osmý úryvek
Mezi Gejzou a Terou to zablýsklo  neobyčejně rychle, touha   okamžitě vzplála a  hořela naplno. Dny, v nichž se zázračná proměna děla, běžely  jako divocí koně.
Sedmý úryvek
Kapitola třetí, v níž Adamův pradědeček Andrej Šeba stále ještě putuje do Čech, a když si jeho syn Gejza přivolá mangavipen pouze ze staré fotografie, čtrnáctiletá olašská cigánka Tera se vzepře  tradici a uteče z  tábora kočující rodiny Bihariů; o třiapadesát let později čeká MUDr. Adama Šebu také životní cesta, aniž ví, jak dlouho jeho odloučení od Evy potrvá.
Eva  sice předpokládala, že  nastoupí do zaměstnání  až po prázdninách,  ale její otec celou záležitost urychlil. Vyslechl si totiž – a s nemalým pohrdáním – informaci o tom, že Adam čeká kvůli své práci na vzkaz od nějakého cikánského doktora odkudsi od  Plzně.
Léto 1988

Od promoce uplynulo jenom pár týdnů, ale novopečený MUDr. Adam Šeba pochopil, že jako Rom v Praze a okolí zaměstnání nedostane a že mu nepomůže ani MUDr. Bér, otec jeho bílé dívky Evy.

Kapitola druhá, v níž  Adamův pradědeček Andrej Šeba  zažije v podtatranské cikánské osadě  ještě leccos, než se   roku 1935 vydá s rodinou na dalekou cestu do severních Čech,  a ve které se poprvé otevírá romské nebe; zatímco Eva nastoupí do vinohradské nemocnice dříve, než předpokládala, Adam zajde do žižkovského domu  plného  Romů a dostane dopis  z Dolin.
Udělal pár kroků. Pokoj tonul v pološeru, osvětlený jen zčásti malou lampičkou, která stála na konferenčním stolku pod oknem, takže pruh matného světla dopadal sotva tak na obě křesla, jež ke stolku patřila.
 
Na jednom z nich seděla Eva, jen ve spodním prádle, a byla usazená spíše na svých nohách, zkřížených pod zadečkem. Adam stál mezi dveřmi a hleděl na ni jako na zázrak.

 

 

Když se Adamova babička Tera rozená Bihariová, která si říkala Šebová, třebaže se do rodiny Šebů oficiálně neprovdala, nečekaně vrátila roku 1983, před pěti lety, ze své anabáze v Rumunsku, bylo jí jedenašedesát. Pobývala pár týdnů u různých známých v Teplicích, ale pak získala vlastní byt v žižkovské Roháčově ulici.
Kapitola první, v níž se Rom Adam Šeba a jeho bílá dívka Eva Bérová stávají lékaři,  rovněž se v ní představují  Adamovi  kamarádi ze Žižkova a Velké dějiny se začínají dít, na staré fotografii se objeví babička Tera, a protože Evin otec nesouhlasí se  vztahem  dcery k mladíku snědé pleti, Adam pochopí,  že si  musí  zaměstnání  najít sám, a  kde  jinde  než  mimo  Prahu.

Přemysl Veverka: Skoky do světla
Vydalo nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka v Praze a Litomyšli 2007

Na těchto stránkách uveřejňujeme s měsíční periodicitou úryvky z rozsáhlého románu Skoky do světla. Úryvky na sebe většinou nebudou bezprostředně navazovat, ale vzhledem k publikovanému obsahu knihy a charakteristikám jednotlivých kapitol snad budou srozumitelné.

Obsah knihy
Román Skoky do světla líčí život čtyř generací fiktivního romského rodu Šebů v letech 1935 až 1991. Kovář Andrej Šeba odjíždí – ve snaze zbavit se svého romství a uchytit se ve světě „bílých“ – s manželkou, patnáctiletým synem Gejzou a čtrnáctiletou olašskou Cikánkou Terou z podtatranské cikánské osady do Oseka u Duchcova. Právě fakt, že ti dva spolu žijí jako manželé, vyvolá mezi převážně německým obyvatelstvem Oseka vůči Šebovým vlnu odporu, která v době henleinovských excesů narůstá a poznamenává život celé rodiny. „Skok do světla“, tedy snaha žít jako gádžo, se kováři a poté horníku Andrejovi nezdařil. Nacistická mašinerie se postará, aby ho nestihl uskutečnit ani jeho syn Gejza. A na rodinu Igora, syna Gejzy a Tery, úspěšného houslisty a kapelníka, jemuž se během šedesátých let nadějně otevřel svět „bílých“, přivolá touha užívat si gádžovského způsobu života zkázu.

Tragédie nepostihla pouze Igorova staršího syna Adama. A právě jeho životní příběh prochází celou knihou a vypovídá o věčném sváru mezi „romským“ a „gádžovským“. Adam se dostal daleko – vystudoval medicínu, naplňuje ho vztah s milovanou „bílou“ dívkou Evou, rovněž lékařkou, prožívá šťastnou praxi ve venkovské ordinaci, uprostřed romské komunity. Ale cesta je to nelehká, plná překážek nastavených společenskými konvencemi. A když Adam konečně získá zaměstnání v Praze, zdá se, že se „skok do světla“ zdařil: že se zbavil romství a zajistil si postavení ve světě „bílých“. Ale i jemu je osud nepříznivý…

Do fiktivního příběhu autor vkládá faktografické pasáže evokující klíčová období české i romské historie. Jiné pasáže, nazvané Romské nebe, zase vypovídají o životním způsobu Romů a jejich tradičních hodnotách, o romštině, romských zvyklostech, písních, příslovích, pohádkách… Autor nementoruje, neradí Romům, jak mají žít, ani nenabádá „bílé“ spoluobčany, jak se k nim mají chovat. Ale drží palce menšině, „těm slabším“, jež stíhá v každé majoritní společnosti nesnadný, někdy i trpký úděl.  

Přemysl Veverka získal za tento román na literárním festivalu Zeyerovy Vodňany 2009 cenu, kterou uděluje Jihočeský klub Obce spisovatelů po dohodě s Městskou knihovnou Vodňany.


Literaturu a zdroje, které autor použil, uveřejníme na konci tohoto cyklu.