Přemysl Veverka: Romské nebe

Na jednom z obláčků romského nebe pluje také paramisi,  paramisa čili „pohádka, pohádky“, jedna vedle druhé, tisíce, nepřeberně pohádek, jež svou jinotajnou řečí vypovídají o specifických i výjimečných romských údělech.
Rom Romeske te merel na dela čili „Rom Roma nenechá umřít“, říká romské rčení a rozumí se, že ho nenechá umřít hladem,  neboť hlad byl vždycky obávaným nepřítelem Romů.
Obláček pátý

„Děvče na sebe může být pyšné, jen když je poctivé, když není poctivé, ať se jde utopit,“ zpívá se ve starodávném čardáši v řadě romských subetnických skupin, často v odlišných dialektech nebo s pozměněným textem.

Už jsme to vyslovili v minulém Obláčku – fameľija hin Devlestar čili „rodina je od Boha“, jak říkají Romové. Znamená to, že rodina stojí na stupnici romských hodnot na jedné z nejvyšších příček, rodina je posvátná, rodina je základem veškeré existence.
Dostal se na svět, nadýchl se, otevřel oči, zaplakal. Narodil se. Jmenuje se Gejza. Devla, Devla! čili „Bože, Bože!“ opakují rodiče a sourozenci, obklopeni příbuznými, děkujeme ti, Bože, šeptají, ale vzápětí propuknou v jásot, objímají se a trylek písně vylétne z hrdla – a je důvod k radosti.
Kaj džas? zeptá se Rom, když potká svého druha. Třebaže ta slova znamenají „kam jdeš?“, mohou zastupovat i pozdrav. Odpověď zní: 
Khere – ko Roma čili „domů – k Romům“.
Tak jak to vlastně je – Cikán, případně cikán, cigán nebo Rom? Rovněž při hledání odpovědi na tuhle otázku se – jako nejednou – otevře hlubina historie...

„Jako je obloha nekonečná, nekonečné je i romské nebe, na jehož obláčcích plují předkové dnešních Romů a s nimi romipen, tedy romství, vše, co cikánská společenství odedávna charakterizovalo, třeba historie Romů, jejich tradice, zvyklosti, kulturní, zvláště folklorní projevy, stupnice hodnot a podobně,“ píše autor stálé rubriky Romské nebe, kterou na našich stránkách uveřejňujeme. Pohleďme tedy vzhůru, obláčky se už vznášejí – a je co poznávat, je s čím se seznamovat.