Přemysl Veverka: Romské nebe

Obláček první

Tak jak to vlastně je – Cikán, případně cikán, cigán nebo Rom? Rovněž při hledání odpovědi na tuhle otázku se – jako nejednou – otevře hlubina historie, Dějiny se dějí, Dějiny víří, jsou to ty Velké dějiny, jež se na lidského skřítka valí, berou ho s sebou, semílají ho a drtí, a tak na romském nebi pluje obláček již od devátého a desátého století a na něm lid tmavé pleti, očí i vlasů, lid se zvláštní kulturou a jazykem –

tenhle lid se právě tehdy pozvedá ve své pravlasti Indii a vydává se přes Persii, Arménii a Malou Asii na svou historickou, osudovou cestu, je to mohutný exodus, Dějiny hřmí a cigáni-skřítkové putují, již v jedenáctém století dospěli na poloostrov s tajuplným jménem Chalkidiki v nynějším Řecku, a protože se představovali jako knížata z Malého Egypta, začalo se jim říkat egyptský lid, Egypťané, třebaže z žádného Egypta nepocházeli.

Zmíněné pojmenování pro tohle etnické společenství se pak nachází v řadě jazyků, třeba v angličtině – Egyptions, Gypsies nebo ve španělštině – Egyptianos, Gitanos. Zároveň se však na území současného Řecka vyskytovalo jiné slovo – Atsigános, jímž byli označováni příslušníci náboženské skupiny manichejců, zabývající se kromě jiného věštěním a magií, a protože v těchto praktikách vynikali lidé tmavé pleti, kteří do kraje právě přibyli, pojmenování přešlo i na ně. A tak se výraz Atsigános stal základem pro další skupinu názvů Romů, jež znějí v italštině – Zingaro, v němčině a holandštině – Zigeuner, v rumunštině – Tigan, v maďarštině – Czigány a ve slovanských jazycích – Cigan, Cigán nebo Cikán.

Tihle lidé se dostali až do českých zemí, jak dokládá Dalimilova kronika záznamem k roku 1242, a rovněž na Slovensko, o čemž se jako první zmiňuje zápis spišskonovoveského rychtáře Jána Kuncha z roku 1322, ale není tím potvrzeno, že Cikáni přišli do Čech dříve než na Slovensko –

a už jsou tedy tady, a pokud se o nich v současnosti někdy hovoří jako o Romech, jindy jako o cigánech a v jiných souvislostech jako o Cikánech, pak je tomu proto, že každé z  označení charakterizuje jiný pohled na tohle etnikum, 

Rom je jméno oficiální, všeobecně přijaté roku 1971 v Londýně při založení Světové romské unie, která byla na druhém kongresu Romů roku 1978 v Ženevě přejmenována na Mezinárodní romskou unii,

cigán představuje cosi jako důvěrné přízvisko, jež mezi sebou běžně používají sami Romové, pokud si zrovna neříkají Romáci,

a konečně slovem Cikán promlouvá nemalá část české bílé majority, která k  osudu tmavých spoluobčanů nejednou zaujímá nepřátelské, dokonce násilnické postoje –

takže Romové jsou tady a už tady zůstanou, budou tady žít, rodili se a rodí, umírali a umírají a znovu se rodí, zatímco Dějiny po staletí vířily, duněly a hřměly a lidský skřítek se v nich ztrácel –

a střety cigánů-skřítků s Dějinami, z nichž si odnášeli pocity trvalého ohrožení a strachu, a tedy potřebu útěků a věčného putování, to je už další obláček, jenž pluje na romském nebi.

Aktualizováno: 25.1.2010 13:38:43

 

„Jako je obloha nekonečná, nekonečné je i romské nebe, na jehož obláčcích plují předkové dnešních Romů a s nimi romipen, tedy romství, vše, co cikánská společenství odedávna charakterizovalo, třeba historie Romů, jejich tradice, zvyklosti, kulturní, zvláště folklorní projevy, stupnice hodnot a podobně,“ píše autor stálé rubriky Romské nebe, kterou na našich stránkách uveřejňujeme. Pohleďme tedy vzhůru, obláčky se už vznášejí – a je co poznávat, je s čím se seznamovat.