Přemysl Veverka: Romské nebe

Obláček třetí

Obláček třetí

Dostal se na svět, nadýchl se, otevřel oči, zaplakal. Narodil se. Jmenuje se Gejza. Devla, Devla! čili „Bože, Bože!“ opakují rodiče a sourozenci, obklopeni příbuznými, děkujeme ti, Bože, šeptají, ale vzápětí propuknou v jásot, objímají se a trylek písně vylétne z hrdla – a je důvod k radosti. Vždyť nic dražšího, nic vzácnějšího než rodinu na světě širém nemáme. Fameľija hin Devlestar čili „rodina je od Boha“, říkají Romové.

A tak pluje na obláčku romským nebem i „domácí výchova“, jíž se Gejzovi dostane, jakmile jen trochu povyroste. Tohle „základní vzdělání“ se nezískává ve školních lavicích ani z čítanek či početníků, nýbrž otec a matka, příbuzenstvo, další osadníci a třeba i čhibalo, jakýsi starosta, autorita, muž v osadě vážený, tihle všichni se budou starat, aby si Gejza osvojil především paťiv čili čest, úctu, slušnost. Aby přijal za své způsoby chování, které přispívají k harmonickému životu v rodině, v  osadě či komunitě, jinými slovy aby jilo te avel pro than. Tohle rčení sice v  překladu znamená, aby „srdce bylo na místě“, ale můžeme si je vyložit jako úsilí, aby se vyrovnanost, soulad a souznění trvale usadily i v nitru člověka. Bývaly totiž doby, kdy si pravý cigán nepřál nic jiného, než pobývat mezi svými nebo s nimi putovat – a žít s klidem v duši.  

Malý Gejza nepotřebuje knihy, a přece se naučí všemu, co je pro jeho život užitečné a prospěšné. „Základní vzdělání“ stálo – oproti gádžovské škole – nikoli na tom, aby se „žák“ učil v klasickém slova smyslu, nýbrž aby vnímal, aby se díval, naslouchal, odpozorovával, napodoboval, zvykal si… Vždyť romské sloveso sikhavel znamená především „ukazovat“ a teprve odvozeně „učit“, z čehož plyne, že základem „výuky“ je názorné ukazování. Rovněž sloveso sikhľol  znamená „zvykat si“ a teprve odvozeně „učit se“.     

Takže Gejza odpozoroval, zvykl si na to, že součástí paťiv je také volba vhodných slov, slušná mluva. Může se to dnes zdát neuvěřitelné, ale staří Romové potvrdí, že v tradičních romských komunitách bývalo nemyslitelné, aby mladší člověk pronesl džungalo lav čili „sprosté slovo“ před rodiči, před kýmkoli starším. Ale nešlo jen o sprosté výrazy. Chlapci a dívky si v rámci „základního vzdělání“ osvojovali i to, jaká slova jsou v konkrétní situaci vhodná a jaká nevhodná nebo nežádoucí.

Pokud někdo „základní vzdělání“ nezvládl, byl pre ladž čili pro ostudu, byl „nevzdělanec“, a protože se o „nevzdělanci“ mluvilo veřejně a s odsudkem, znamenalo to značný handicap nejen pro něho samotného, ale i pro jeho rodinu. Rodiče a příbuzní proto pečlivě dbali, aby se nikdo z jejich blízkých „nevzdělancem“ nestal.

Od nepaměti pluje paťiv jako výsledek „domácí výchovy“ na obláčku romským nebem, a tak už i malý Gejza ví, že projevovat dobrým lidem úctu a prokazovat jim čest patří k základním vlastnostem, s nimiž člověk vykročí do života. Úcta a čest nenáleží pouze rodičům a představitelům rodu a komunity, ale i všem starým lidem bez rozdílu a taky všem nemocným.

Tak leť, obláčku, leť a dolétni až k nám.


Aktualizováno: 14.4.2010 10:17:45

 

„Jako je obloha nekonečná, nekonečné je i romské nebe, na jehož obláčcích plují předkové dnešních Romů a s nimi romipen, tedy romství, vše, co cikánská společenství odedávna charakterizovalo, třeba historie Romů, jejich tradice, zvyklosti, kulturní, zvláště folklorní projevy, stupnice hodnot a podobně,“ píše autor stálé rubriky Romské nebe, kterou na našich stránkách uveřejňujeme. Pohleďme tedy vzhůru, obláčky se už vznášejí – a je co poznávat, je s čím se seznamovat.