Přemysl Veverka: Romské nebe

Obláček pátý

Obláček pátý

„Děvče na sebe může být pyšné, jen když je poctivé, když není poctivé, ať se jde utopit,“ zpívá se ve starodávném čardáši v řadě romských subetnických skupin, často v odlišných dialektech nebo s pozměněným textem. Pokud je zpěvák lačho lavutaris čili „dobrý hudebník“, vytváří improvizovanou verzi i při samotné produkci, což je ostatně pro cigánské písně příznačné. Texty zmíněného čardáše mohou být různé, ale jeho poselství – důraz na dívčí poctivosti – tvoří páteř každé verze. Neboť poctivost dívky, jedna ze základních hodnot ve většině tradičních romských komunit, rovněž pluje na obláčku romským nebem. 

Je to hodnota nejen morální, ale i hmotná, už proto, že například u olašských Romů – ať z podskupiny lovarů, většinou obchodníků s koňmi, nebo kalderašů, většinou kotlářů – se nevěsty kupují, ovšemže za peníze. Zatímco nevěsta-panna představuje velice výhodný artikl, dívka na vdávání, která panenství ztratila, připravuje rodinu o nemalou částku.   

Proto na romském nebi plují pojmy čhajori a čhaj, jejichž významy se zásadně liší – čhajori je dívenka a čhaj dospělá dívka. Hranici mezi nimi však neurčuje věk, nýbrž jev biologický, hlas těla, pro danou situaci mnohem důležitější než doba pobytu na téhle zemi. Jakmile tedy ještě včerejší dívenka okusila údiv z první menstruace, přispěchala k ní matka nebo kmotra nebo jiná blízká příbuzná a uštědřila jí facku natolik důkladnou, až po ní tvář zčervená. Ve skutečnosti to ale bude služba plná ohledů, neboť tenhle rituál uvádí někdejší čhajori do jejího nového postavení, do pozice čhaj, a činí ji tak odolnou proti úderům, jež na její ženský osud dopadnou. Zároveň k ní přivolává stálé zdraví a krásu, tak plnokrevnou, jakou je tvář po otisku lidské ruky.

A tak vězme, že stav čhajori znamená bezstarostnou volnost, časy toulek třeba až za dosah rodiny a komunity, léta skotačení a pobíhání s vrstevníky, ovšemže i s kluky, pokud ovšem čhajori zrovna nemusela pečovat o mladší sourozence nebo pomáhat otci v dílně či matce na sedlákově poli.

Ale se stavem čhaj je tomu jinak. Čhaj nesmí sama ani na krok, avšak příkazy a zákazy nestačí, neboť čhaj je drahocenné požehnání. Proto je nejen třeba doprovázet ji na jakékoli cestě i cestičce vedoucí od rodinného prahu, ale rovněž ji neustále hlídat, pečlivě střežit.

K  téhle službě jsou nejpovolanější její bratři, kteří musí zaznamenat každou nepřístojnost, i to, že se sestra na nějakého muže třeba jen poněkud příjemněji podívá, nebo to, že se o ní vedou v souvislosti s muži jakési řeči, byť nepodložené. Takové situace vždycky znamenají prohřešek a čhaj za něj bude potrestána, možná i tak potupně, jak je demonstrativní ostříhání hlavy. 

Aby čhaj proplula až do manželství čistá a bez poskvrny, za to zodpovídá především baro phral čili „nejstarší bratr“, přičemž jeho péče o sestru zároveň chrání dobré jméno celé rodiny. Případná sestřina ladž čili „ostuda“ totiž krátí čest i jejích nejbližších.      

Tak je psáno v romském nebi, ale kdoví, zda v něm všechny současné mladé Romky ještě umějí číst. Proto je docela možné, že se sejde skupinka čhaj čili „dospělých dívek“ – a lhostejno, jakou mají barvu pleti – možná si vyslechnou naše vyprávění ze starých dobrých časů, ale budou se přitom shovívavě usmívat. Vědí přece své…   


Aktualizováno: 22.6.2010 14:51:26

 

„Jako je obloha nekonečná, nekonečné je i romské nebe, na jehož obláčcích plují předkové dnešních Romů a s nimi romipen, tedy romství, vše, co cikánská společenství odedávna charakterizovalo, třeba historie Romů, jejich tradice, zvyklosti, kulturní, zvláště folklorní projevy, stupnice hodnot a podobně,“ píše autor stálé rubriky Romské nebe, kterou na našich stránkách uveřejňujeme. Pohleďme tedy vzhůru, obláčky se už vznášejí – a je co poznávat, je s čím se seznamovat.